Lučivná (Slovensko 04/2024)

1. Čtvrtek – neděle na Slovensku, autem, začátek dubna 2024. Pár poznámek bez ladu a skladu.

Jedna z rezervací black friday na bookingu – levný a možnost platit až na místě, zrušení cca měsíc předem.

Moje poprvé na Slovensku, drobná nervozita z toho, že ne všichni nás tady mají rádi. Je to vlastně poprvý asi? Na západě jsme každýmu jedno a jsou zvyklý na cizince a ve všech jiných zemích na (jiho)východ jsou češi naopak kámoši (balkán, bulharsko).

Nádherný hory. Věděla jsem, že tady jsou, ale nedokázala jsem si to představit a chtěla bych v nich strávit třeba měsíc.

Čas medvědí krize, útok v LM se stal pár týdnů předtîm, než jsme sem jeli. Ale rušit jsme to nechtěli. Spousta medvědích vtipů, ale taky reálná změna plánů, oproti vymyšlenýmu pěšímu výletu na celý den jsme nakonec jeli autem a šli kratší trasu poblíž civilizace. Protože první věc, co byla za vesnicí bylo bláto s čerstvými medvědími stopami. Neměli jsme s sebou rolničku, ale stejně bych byla nervózní.

Dovolená bez výkonů

• Jeli jsme autem, takže dva dny hodně na cestě. Čtvrtek cca 11-18, pak přejezd na večeři o vesnici vedle (v naší nic nebylo). První dojmy – levný lidl, hospoda v druhým patře podivnýho kulturáku, citronáda za 2e, co je jen voda s citronem. Na hotelu jsme úplně sami.
• Druhý den dopoledne práce na počítači a pak autem do Štrby a zubačkou (ozubnicová železnice) na Štrbské pleso. Při nákupu jízdenek na vlak se ptáme na medvědy a prý jich je hodně a “žerou jenom čechy”, dělá si srandu prodavačka. No chtěli jsme jít pak zpátky dolů pěšky, ale asi tedy ne.
• Procházka kolem Štrbského plesa. Asi 3km, ale šli jsme to skoro 2 hodiny. Pozorovali jsme žáby, kuňkaly a mručely a pářily se, koukali jsme na panorama hor, taky jsme si sedli a vyřídili pracovní hovor a dali si svačinu. I kolem jednoho jezera se dá zažít spousta věcí. Pak jsme si dali ještě nahoře jídlo, fazolačku s klobásou a halušky a bramborák s masem a zelím. Bylo to úžasný, pozorovali jsme cvrkot okolo a bylo nám dobře.
• Po návratu vlakem dolů jsme jeli ještě do Popradu podívat se na náměstí a na zmrzlinu.
• Večer jsme měli objednaný vstup do wellness v hotelu – 3 sauny, výřivka. Dala jsem 2 cykly a nějak mi to nesedlo, byli tam další lidi a trochu mě štvali a taky už na to mám nějaký nároky a tady byla odpočívárna moc studená, sauna vlastně taky… tedy jsem šla sedět v pokoji a číst si a byla jsem ráda, že jsem opravdu dokázala odejít a neměla pocit, že musím “využít” všech 120 zaplacených minut.
• Druhý den byl v plánu ten pěší výlet, 20 km na Kozí kameň (kopec nedaleko, výhledy..), ale byly tam ty medvědí stopy.. tak jsme přehodnotili plán a jeli do Liptovského Hrádku. Autem – chtěla jsem vlak, ale jel až za 70 minut. No ale nakonec jsme zvládli i 8 km procházku a návrat k autu vlakem (včetně příjemný nádražky) a pak večeři v restauraci uprostřed kopců, kan bychom se bez auta nedostali, takže jsem celkově smířená. Cestování autem má svoje mínusy, ale i velký plusy a jsem za něj ráda nakonec.

Odpočinek?

• Nejsem na to zvyklá. Mám tendenci se snažit využít maximum dní i večerů, pocit že musím stihnout úplně všechno.
• Ale potřebuju to. A i když v hlavě nejsem smířená, tak tělo se uvolňuje a líp spím a je to užitečný.
• chce to trénink.
• jsem ráda, že teď už dokážu přijmout zkušenosti víceméně tak, jak přicházejí a nelitovat toho, co jsme nestihli. Ony budou další příležitosti.